Partnerství pro stejnopohlavní páry v Česku: Velký krok k rovnoprávnosti, ale cesta pokračuje

S příchodem nového roku 2024 nastala v České republice významná legislativní změna, která se dotýká životů tisíců lidí. Nový zákon o partnerství pro stejnopohlavní páry, který vstoupil v platnost, představuje zásadní milník na cestě k větší rovnoprávnosti.

Co přesně ale tato změna znamená a jak se liší od původního registrovaného partnerství či tradičního manželství? Pojďme se podívat na detaily, příležitosti i stále přetrvávající výzvy, zejména v oblasti rodičovství.

Od registrovaného partnerství k „partnerství': Historický kontext a současný posun

Česká republika se dlouhodobě řadí mezi země, které uznávají svazky osob stejného pohlaví, byť v omezené formě.

Od roku 2006 u nás platilo tzv. registrované partnerství, které sice umožňovalo oficiální uznání vztahu, ale zároveň s sebou neslo značná omezení ve srovnání s manželstvím. Partneři například nemohli mít společné jmění, nárok na vdovský či vdovecký důchod byl omezený, a co je nejdůležitější, neměli možnost společně osvojit dítě.

Tyto nedostatky vedly k dlouhým a vášnivým debatám, které vyústily v přijetí nového zákona.

Nový právní institut, jednoduše nazvaný partnerství, nahrazuje stávající registrované partnerství a snaží se odstranit většinu zmíněných nerovností.

Je to důkazem, že se česká společnost vyvíjí a postupně přijímá rozmanitost rodinných forem. Pro páry, které již žily v registrovaném partnerství, platí automatický přechod na nový status, zatímco neregistrované páry mohou nově vstoupit do partnerství, které je manželství podstatně bližší.

Co přináší nový zákon o partnerství?

Detailní pohled na práva

Zákon o partnerství představuje revoluci v právech pro stejnopohlavní páry. Přibližuje jejich svazek k manželství v mnoha klíčových oblastech, čímž zajišťuje větší právní jistotu a sociální rovnoprávnost. Mezi nejdůležitější změny patří:

• Společné jmění partnerů: Stejně jako manželé, i partneři si mohou nově zřídit společné jmění, což zjednodušuje správu financí a majetku v rámci společné domácnosti.
• Možnost společného příjmení: Párům je umožněno přijmout společné příjmení, což posiluje jejich identitu jako rodinné jednotky.
• Dědická práva a nárok na důchod: Partnerům vzniká plný nárok na dědictví po svém partnerovi/partnerce a rovněž na vdovský či vdovecký důchod, což zajišťuje sociální zabezpečení v případě úmrtí jednoho z partnerů.
• Přisvojení biologického dítěte partnera/partnerky: Toto je jedna z nejzásadnějších změn.

  Pokud má jeden z partnerů biologické dítě, ten druhý si ho může nyní legálně osvojit. Dítě tak má dva právní rodiče, což je klíčové pro jeho právní postavení, dědická práva i psychologickou pohodu.

• Místo uzavření partnerství: Partnerství lze nově uzavřít kdekoli na úřadech či jiných místech, kde se běžně konají svatby, což zvyšuje jeho prestiž a dostupnost.

Tyto změny znamenají pro mnoho párů konec letité právní nejistoty a pocitu diskriminace.

Nyní se mohou cítit více integrovaní do společnosti a jejich svazky jsou mnohem pevněji zakotveny v právním řádu.

Manželství pro všechny: Kde stále chybí úplná rovnost?

Navzdory všem pozitivním změnám je důležité si uvědomit, že nový zákon o partnerství stále neznamená plné manželství pro všechny.

Hlavním a nejvíce diskutovaným rozdílem, který přetrvává, je absence možnosti společného osvojení dětí. Zatímco manželé (muž a žena) mohou společně osvojit dítě, stejnopohlavní partneři tuto možnost stále nemají.

"Zatímco partnerské svazky posilují právní jistotu a sociální uznání, klíčová debata o plné rovnoprávnosti v oblasti rodičovství, a tedy o manželství pro všechny, zůstává v české společnosti stále otevřená."

To znamená, že pokud si stejnopohlavní pár přeje adoptovat dítě, může tak učinit pouze jeden z partnerů jako jednotlivá osoba, přičemž druhý partner nemá k dítěti žádný právní vztah.

Toto omezení vytváří právní a sociální komplikace pro dítě i pro rodinu jako celek. Je to bod, který je předmětem dalšího tlaku ze strany neziskových organizací a aktivistů za LGBT+ práva v Česku, kteří usilují o úplnou rovnoprávnost.

Cesta k rodičovství: Výzvy a naděje pro stejnopohlavní páry

Pro mnoho stejnopohlavních párů je založení rodiny a výchova dětí přirozenou touhou.

Cesta k rodičovství však pro ně často bývá plná překážek. Sice je nyní umožněno osvojení biologického dítěte partnera, což je obrovský posun, ale možnosti pro páry, které nemají biologické děti, jsou stále velmi omezené.

Mezi další možnosti, které páry zvažují, patří například náhradní mateřství.

Jde o velmi nákladnou a logisticky náročnou cestu, často spojenou s nutností využívat služeb v zahraničí, kde je legislativa benevolentnější. Jinou variantou může být tzv. sdílené rodičovství, kdy se dítě vychovává společně s kamarádkou či svobodnou matkou, což je však právně složitá a méně stabilní forma uspořádání.

I přes tyto výzvy existuje mnoho LGBT+ rodin, které v České republice úspěšně fungují a vychovávají děti.

Často se setkávají s podporou svého okolí a společnosti, která se stává otevřenější a tolerantnější. Pro tyto rodiny je možnost manželství nejen o právu, ale především o posílení identity, bezpečí a možnosti poskytnout dětem láskyplné a plnohodnotné zázemí s dvěma právně uznanými rodiči.

Budoucnost partnerství v české společnosti

Přijetí nového zákona o partnerství je nepochybně významným krokem vpřed pro stejnopohlavní páry v České republice.

Je to důkazem, že i konzervativnější společnosti se postupně otevírají novým formám soužití a že tlak na rovnoprávnost přináší výsledky. Diskuse o plném manželství pro všechny však s největší pravděpodobností budou pokračovat. Otázka, zda se Česká republika v budoucnu připojí k zemím, které plně uznávají manželství pro osoby stejného pohlaví, zůstává otevřená.

Společnost se mění a s ní i vnímání tradičních institucí.

Důležité je, aby právní systém odrážel realitu a poskytoval stejné možnosti a ochranu všem občanům bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Nový zákon je důkazem, že jsme na správné cestě. Jde o krok, který posiluje právní jistotu, uznání a důstojnost mnoha vztahů, a dává naději na další posun k úplné rovnoprávnosti, zejména v klíčové oblasti rodičovství a rodinného života.